Facebook Twitter Leoš Kyša

Leoš Kyša




Leoš Kyša (*Bruntál)

Leoš Kyša se narodil. Dozajista i někdy umře, ale v současné době doufá, že to bude ještě chvíli trvat. Místo, kde se narodil, se jmenuje Bruntál, což, jak gramotní čtenáři vědí, je ztracené město kdesi v oblasti jesenických hor, v němž se narodil také jiný spisovatel sci-fi, František Kotleta. Jenže zatímco František Kotleta v Bruntále nadále žije, Leoš se tu jen trochu ohřál v inkubátoru a vyrazil do vesnice svých rodičů, jejíž jméno i existence jsou tak nepodstatné, že je skutečně nepotřebuje nikdo vědět. Ve čtrnácti letech se pak vypravil do nedaleké Opavy studovat Obchodní akademii a následně Slezskou univerzitu. Během studia se v roce 2000 připletl ke studentovi astrofyziky Martinu Petráskovi, který se rozhodl zbohatnout na tom, že bude vydávat regionální inzertní noviny jménem Opavský Inzert. Aby vyplnil místa mezi inzeráty, najal si Leoše Kyšu, který mu za pět set korun do každého čísla inzertního čtrnáctideníku psal zprávy o dění v Opavě. Protože čerstvý redaktor, který si v té době přivydělával i jako noční barman v nejhorší nálevně v celém Slezsku, jenž se jmenovala Famila klub (mimochodem tehdejšího šéfa tohohle podniku zavřeli o pár let později na jedenáct let jako člena gangu, který do Česka pašoval drogy z Jižní Ameriky), získal pocit, „že ty zprávy stejně nikdo nečte“, začal je psát tak svébytnou a zábavnou formou, že si brzy začali lidé Opavský Inzert kupovat ne kvůli inzerátům, ale právě kvůli jeho článkům. Místo určené zprávám se tak postupně rozšiřovalo právě na úkor inzerátů. Nakonec vzmáhající se periodikum prošlo takovou změnou, že se transformovalo v regionální čtrnáctideník Opavsko – křížem, krážem, v němž se už jenom jako bonus objevovaly ony původní soukromé inzeráty zdarma.

Opavsko – křížem, krážem bylo něco, čemu by se dnes dalo říkat politický bulvár. Leoš Kyša s Martinem Petráskem byli totiž novinářští samozvanci a samoukové. Nikdo jim neříkal co se smí nebo nesmí psát, co je korektní a zákonné a co už ne. A tak psali o čem si zamanuli, nezdržovali se s tím, že by dávali prostor k vyjádření těm, o nichž si mysleli, že jsou parchanti a hlavně si nebrali servítky s tehdejší podnikatelskou elitou. Místní podnikatelský boss a člověk spojený s několika skandály jako třeba privatizace obchodního domu Breda Kamil Kolek přísahal, že noviny zničí a snažil se je zakázat soudní cestou. Tehdejší primátor Opavy Jan Mrázek zase zakázal všem městským úředníkům s Leošem Kyšou chodit do hospody, mluvit s ním nebo jej vůbec zdravit na ulici. A díky tomu všemu obliba čtrnáctideníku i jeho prodej rostly. Nakonec se do redakce přidali další studenti, kteří nakonec díky této zkušenosti sami skončili jako opravdoví novináři. Třeba Veronika Hušková (Novinky.cz) či Šárka Dvořáková (ČTK). Leošův honorář se také zvýšil z pětiset korun na dva tisíce za vydání a tak si dokonce mohl dovolit i pronajmout pokoj v jednom studentském bytě a mohl přestat přespávat po zavírací době na lavicích baru Famila.

Když po dvou letech dobrodružného potýkání se na slezské mediální frontě Martin Petrásek pochopil, že jeho původní záměr se zbohatnutím nevyšel, rozhodl se noviny zavřít a věnovat se dokončení svého studia astrofyziky. Zatím už Leoš Kyša své studium oboru Veřejná správa – regionální politika zdárně dokončil s titulem bakalář a pokračoval ve studiu na Vysoké škole báňské v Ostravě. Šlo už ovšem pouze o studium virtuální, které si udržoval jenom proto, aby nemusel na základní vojenskou službu. V té době se jednalo o poměrně oblíbeného koníčka mladých flamendrů. Drželi se na studiích tak dlouho, dokud povinná vojenská služba neskončila a armáda se nezměnila v plně profesionální. Po uzavření Opavska – křížem, krážem se Leoš Kyša protloukal jako barman. Pracoval v opavském baru Peklo, kde při točení piva psal články pro Hospodářské noviny, jejichž se stal příležitostným spolupracovníkem a také v hospodě ve vesnici jménem Mikolajice s celými 251 obyvateli, kde na něj dodnes vzpomínají jako na jediného hospodského, který zavíral zcela střízlivý.

Naštěstí zasáhla náhoda v podobě ostravské televizní moderátorky Jany Bohušové Patrmanové, která nečistými argumenty přesvědčila redaktory ostravské regionální redakce deníku Právo, aby Leoše jako údajně největší talent slezské žurnalistiky od dob Petra Bezruče přijali. Což učinili. Po dvou dnech jej však šéfredaktor Práva Zdeněk Porybný v roce 2003 odvelel do Prahy, kde jako redaktor sobotního magazínu, tehdy s nákladem na půl miliónu výtisků, strávil pět let. Leoš Kyša byl v pražské žurnalistice té doby zjevením. Novinářské práci se totiž vyučil sám a tak jako samorost dokázal překvapovat čtenáře svou kreativitou, drzostí a jednoduchým, ale úderným stylem psaní. Vrhal se do reportáží na vlastní kůži, kdy vstupoval do různých sekt jako třeba ke scientologům nebo do politických stran a pak popisoval jejich prostředí z pozice insidera. Jako insider se třeba dostal k verbování žoldáků do Iráku, které v roce 2005 fingoval několikanásobný podvodník Vladimír Huněk a připravoval tak mladé dobrodruhy o peníze. Když si o dva dny později policisté v Právu článek Leoše Kyši o tom, jak podvod probíhá, přečetli, šli si i s výtiskem pro podvodného verbíře a ještě večer skončil ve vazbě.

Právo Leoš Kyša opustil po pěti letech a vydal se na okružní jízdu redakcemi Týdne, Instinktu, Fresh marketingu a Hospodářských novin, aby se nakonec vrátil do Instinktu. Ještě v době, kdy pracoval pro Právo, se zamiloval do stanice Českého rozhlasu Leonardo, pro níž začal psát své první povídky. Dnes je autorem dvou oceňovaných sci-fi románů Poutník z Mohameda a Alláhův hněv.

Vasilij Hubička, Opava